Život mě naučil, že rodina není jen o tom, do jaké rodiny se narodíme. Je především o těch našich blízkých, za které jsme ochotni převzít odpovědnost.
Narodila jsem se v Ostravě do hornické rodiny. Když mi bylo dvanáct let, zemřel mi tatínek. Maminka tehdy zůstala sama se dvěma dcerami. Nikdy si nestěžovala. Každé ráno vstala, šla do práce a udělala všechno pro to, abychom měly bezpečný domov, vzdělání a pocit jistoty. Právě od ní jsem si odnesla hodnoty, které mě provázejí celý život – poctivost, pracovitost, pokoru a odpovědnost. Naučila mě, že člověk se nepozná podle toho, co říká, ale podle toho, co udělá, když přijdou těžké chvíle.
Možná právě proto jsem si profesně vybrala sociální práci. Nechtěla jsem lidem radit z vyhřáté kanceláře. Chtěla jsem být tam, kde lidé potřebují skutečnou pomoc, porozumění a konkrétní řešení. Více než čtyřicet let jsem pracovala ve veřejné správě, sociálních službách, neziskových organizacích i ve vzdělávání. Vedla jsem oddělení sociální prevence na Magistrátu města Ostravy, řídila organizace, připravovala velké evropské projekty a učila budoucí sociální pracovníky. To nejdůležitější pro mě ale nikdy nebyly funkce. Byli to lidé. Poznala jsem tisíce lidských příběhů – rodiny, které přišly o bydlení, osamělé seniory i děti hledající bezpečí. Každý z nich mě naučil, že za každým rozhodnutím úřadu stojí konkrétní lidský osud. A že dobrá politika nezačíná na radnici, ale u naslouchání.
Stejně důležitou školou pro mě byla moje vlastní rodina. Ve svých pětadvaceti letech jsem se stala maminkou. Krátce nato jsme s manželem otevřeli náš domov dvěma malým chlapcům, kteří potřebovali péči, a později jsem pomáhala vychovat ještě dalšího syna. Měla jsem a mám to obrovské štěstí být mámou čtyř synů. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, které dítě jsem porodila, a které ke mně přivedl život. Každé z nich potřebovalo totéž: lásku, bezpečí, pevné zázemí a dospělého, který za něj ponese odpovědnost. Dnes jsou z nich dospělí muži a na každého z nich jsem nesmírně hrdá.
A zároveň už mi přináší radost a další, nový pohled na svět moji vnuci. Díky nim si ještě silněji uvědomuji, že všechno, co dnes děláme, ovlivňuje život dalších generací. Obrovské štěstí mám ve svém manželovi. Je mou oporou, věří mi a bez jeho porozumění a podpory bych nemohla dělat práci, která mě tak naplňuje.
Když se dnes ohlédnu, uvědomuji si, že všechny moje životní role – dcera, maminka, babička, manažerka i člověk z terénu – mají jedno společné. Odpovědnost za lidi kolem sebe.
Proto dnes vstupuji do komunální politiky. Ne proto, že hledám další funkci – po profesní stránce už nemusím nikomu nic dokazovat. Kandiduji, protože chci své zkušenosti vrátit Ostravě, ve které jsem se narodila, vyrostla a prožila v ní celý svůj život. Znám naše město, miluju jeho rázovitou energii, ale vidím i jeho problémy. Vím, jak funguje stát, kraj i neziskový sektor, a vím, že dobré město nevzniká samo. Vzniká díky lidem, kteří mají odvahu nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Nechci slibovat nemožné. Chci dělat to, co dělám celý život: spojovat lidi, hledat reálná řešení, naslouchat a dotahovat věci do konce. Věřím, že politika může být slušná, odborná a lidská. Proto se dnes ucházím o důvěru lidí, kteří v Ostravě žijí. Ne proto, abych byla „političkou“. Ale proto, abych byla dobrou správkyní naší Ostravy.
Věřím totiž, že město je jen tak dobré, jak dobře se v něm žije našim rodinám.